Vzal bych to trochu ze široka a v několika bodech. Prvně jsem moc rád, že se po roční totální výluce soutěže rozeběhli a my jsme se do nich mohli plnohodnotně zapojit.
Pak mám radost, že nám neubylo hráčů, a naopak další hráče se nám podařilo přivést.
V další řadě jsem spokojen, že se nám podařilo sezónu zabezpečit.
No a v neposlední řadě se musím pozastavit u obrovského úspěchu, kterým je juniorský titul.
Dobře, vezmeme to popořádku a asi je na místě začít posledním bodem který jsi zmínil, a to je juniorský titul. Tak co nám k tomu řekneš?
Tak k tomu se samozřejmě mluví krásně (smích).
Je to obrovský úspěch, co se klukům povedlo a navíc musím dodat, že k tomu titulu došli poměrně suverénně.
S obrovským přehledem jsme vyhráli základní skupinu a daleko za sebou nechali Hořovice, jasného favorita skupiny. A i oba zápasy na Final Four kluci zvládli fantasticky a dovolím si říci, že soupeřům nedali vůbec šanci a navíc to, jak deklasovali ve finále Zlín bylo fantastické.
Myslím, že s námi nikdo do bojů o titul vůbec nepočítal, vždyť většina kluků to hrála první rok nebo jen velmi krátce. Na rozdíl od našich soupeřů, kteří to hrají prakticky od mala a měli ve svém středu velmi zkušené a ostřílené hráče jako Svozil, Ryšavý, Chludil či Adamec, jsme měli nezkušený tým.
Čím si to tedy vysvětluješ, že Ty kluci dosáhli takového úspěchu?
Tak zejména tím, že Ty kluci si na nic nehráli, všichni do toho šli s pokorou, hladoví po úspěchu, poslouchali přesně co se jim řeklo, a hlavně vytvořili fantastickou partu, kterou jsou opravu ještě neviděl.
Na začátku jsme nabrali hráče, kádr rozšířili a najednou jsme měli kluků na dva týmy. Hrozně jsme zvažovali, co s tím uděláme, protože první věc co jsme chtěli, bylo to, aby si kluci zahráli.
Šli jsme do rizika a udělali dva týmy. Kluky jsme rozdělili a nebylo to žádné „tohle je A a tohle B“ rozdělili jsme to tak, aby to mělo hlavu a patu. Kluci se nám odvděčili, nikdo neměl problém s rozdělením a naopak všichni vytvořili jednu neskutečnou partu, která se celou sezónu vzájemně podporovala….prostě JEDEN TÝM.
Nakonec se oba týmy dostali na finálový turnaj, což je obrovský úspěch, který podle mě v historii soutěží nemá obdobu.
A já mohu ještě konstatovat jednu věc a to, že ten titul je všech! Protože každý kluk v téhle partě na něm má svůj obrovský podíl!
Tak tohle určitě zahřeje i Vás u srdce. Dobře, pojďme dál, máme tady i další týmy… extraligový A tým a samozřejmě mladší žáky.
Tak začnu nejmladšíma. Jsem moc rád, že se nám i tato kategorie vrátila. O některé hráče jsme přišli, někteří nový naopak přišli. Kluci i přesto, že rok vůbec nehráli v letošním roce udělali velký pokrok. Je vidět, že kluci vyzráli. Letos hráli mnohem vyrovnanější zápasy a jen maličko chybělo k tomu, aby skončili v základní skupině na 3. místě. Měli jsme trochu problém obsadit kategorii trenérsky, takže se u kluků střídalo více lidí a ty se s tím poprali parádně. Věřím, že do budoucna máme na čem stavět a už teď víme, že máme další hráče, kteří tým posílí.
Co se týká Áčka, tak my jsme v zásadě do poslední chvíle zvažovali, zda soutěž vůbec chceme přihlásit. Starý kádr se prakticky rozpadl a celkově vůbec ten tým nebyl ve stavu v jakém jsme v tom chtěli pokračovat. Na poslední chvíli se nám povedlo se domluvit s Lukášem Bednaříkem a Ondrou Šulkem. K tomu jsme si nechali opravdu úzkou kostru ze starého týmu bratry Bílky a Filipa Nováka, který to však bohužel kvůli škole letos moc nestíhal. A pak jsme se rozhodli tým doplnit o juniory, aby získali zkušenosti, protože na nich stejně bude stát osud mužstva v dalších letech. Sice jsme nakonec jen těsně nepostoupili do play-off, ale musím konstatovat, že jsme o to hráli a měli to vy svých rukou. Možná jsme trochu doplatili na nezkušenost, protože za mě jsme měli mít minimálně o 6-9 bodů víc. Radost mám, že jsme vyhráli soutěž slušnosti celé extraligy.
Nemohu zapomenout ani na B tým…
No, Béčko…Tak to je pořád stejný příběh (smích).
Je to naše stálá parta starších hráčů a jsem rád, že jsme se i letos dali do kupy a šli si zahrát pro radost. O to větší radost pak mám z toho, že stále dokážeme hrát o nejvyšší místa, a to i přesto, že hrajeme proti o mnoho let mladším spoluhráčům, kteří by v drtivé většině už dnes byly našimi dětmi a pro některé spoluhráče i vnoučaty :)
Myslím, že hlavní u tohoto týmu je, že si to dokážeme užít, a to větší potěšení je, že stále dokážeme hrát o nejvyšší příčky.
To je pravda, postup na final four 1.ligy Vám utekl až 6 vteřin před koncem posledního zápasu. To muselo být obrovské zklamání.
Tak ve výsledku to zklamání určitě bylo, zejména po zápase to na nás trochu padlo. Ale na druhou stranu musím upřímně konstatovat, že my jsme původně ani na finálový turnaj ambice neměli a nechtěli jsme tam. Věděli jsme, že na poslední víkend už budeme špatně skládat tým a díky dvojnásobné finálové účasti juniorů na Final Four bychom tým nemohli ani doplnit z jejich řad. Shodou okolností, kdy jsme porazili silné a ambiciózní Hořovice jsme se dostali do hry a ve své podstatě jsme před posledním zápasem řešili, jestli chceme postoupit a na finále hrát. Takže asi jsme to řešili až moc a trochu to měli v hlavách, jestli ano nebo ne a přesto, že jsme zápas měli pod kontrolou, nakonec to dopadlo jak to dopadlo. Zklamání po zápase samozřejmě přišlo, ale pak už jsme dali pivo a usoudili, že to tak asi mělo být :)
Paradoxem je, že kdybychom uhráli remízu, která nám stačila k postupu, na Final Four by nejela Polička, která pak celý turnaj nakonec vyhrála.
Okrajově bych se chtěl zeptat na naše hráče a reprezentaci. Zatím proběhli světové hry, kde se představil Dominik Frodl, proběhlo veteránské MS a v nejbližší době se bude konat ME U16 a U18 (pozn. rozhovor vznikl před ME).
Tak Dominik je bezesporu jeden z nejlepších gólmanů ne jen u nás, ale i na světě. On v posledních letech již moc nechytal, protože se soustředí na parádně rozjetou hokejovou kariéru, a proto jsme mu letos splnili sen a nechali ho hrát v útoku za Béčko. Musím říct, že se rozhodně neztratil a byl platným hráčem.
A k jeho účasti na WG…byl o něj velký zájem, termín byl vzhledem k hokejové sezóně dobrý, takže bylo jen na něm, zda bude chtít jet a zda ho mateřský klub uvolní. No a jelikož reprezentace se neodmítá v žádném sportu a Pardubice dali souhlas, Dominik odjel. Odchytal předtím pár zápasů a dokázal, že je velký profík a 100% se na turnaj připravil. S Brábou vytvořili parádní dvojici a je z toho nakonec po smolné finálové prohře stříbro, což je úžasný výsledek.
Co další hráči v reprezentacích?
V mládežnických kategoriích na U16 bohužel v kádru hráče nemáme a o U18 se mohl poprat jen Adam Vosmík. Ten se účastnil soustředění, ale bohužel se do nominaci nevešel. Je to pro nás i pro něj poměrně zklamání, protože sezónu měl parádní a dokázal to i na finálovém turnaji a podle mě v nominaci měl jednoznačně být.
Na přelomu května a června se konalo veteránské mistrovství světa a v těchto týmech byly tradičně základními kameny naši hráči. Za veteránský tým hráli Ronald Schubert, Pavel Würtherle, Petr Polívka a střídavě z druhé kategorie Roman Kala. Tento tým nakonec obhájil titul mistrů světa ve finále se Slovenskem. V kategorii legend pak nastupovali Ivo Jindrák, Roman Kala a Tomáš Würtherle. Tento tým skončil po finálové porážce s Kanadou na druhém místě. V obrovské konkurenci jsou to obrovské výsledky a žádná jiná země na MS neměla dvojí finálové zastoupení, což samo o sobě o něčem vypovídá.
Poslední akcí, která je v plánu je seniorské a juniorské MS. Termín je hodně pozdní, takže případné nominace budou kolidovat s ledním hokejem, takže spíš půjde o to, kdo bude eventuelně volný. U mužů se nás to určitě týkat nebude a z juniorského týmu by tam určitě kandidáti poprat se o nominaci byly, ale jak říkám, je to ve špatný termín a kluci jsou na ledě, tak uvidíme.
Poslední klubovou akcí pak byl kvalitně obsazený mezinárodní turnaj, kde se kombinovaný tým umístil na druhé místě. Tak asi i tohle potěší, že?
Tak je to samozřejmě velký úspěch. Ten tým stál převážně na juniorech a byl doplněn o Filipa Bílka z ačka a Kubu Frodla s Ondrou Novotným z béčka. Hlavní bylo, aby si kluci turnaj užili a to se povedlo! Odehráli parádní turnaj a stříbro je určitě úspěch. V semifinále jsme vyřadili Minnions Brno, suveréna všech dosavadních ročníků. Navíc Kuba Frodl byl vyhlášen MVP turnaj, takže jedním slovem „paráda“.
Co k budoucnosti? Nepředpokládám, že by sezóna skončila, a Ty by jsi se svým týmem odpočíval. Jaké jsou plány a vize?
No určitě odpočívat nemůžeme. Máme před sebou mnoho úkolů a práce.
Prvně musíme řešit zázemí a domácí plochu do budoucích let, protože náš domácí stadion Nikolajka končí provoz zimního stadionu a je otázka, za jakých podmínek a jestli vůbec tam budeme schopni odehrát ještě příští rok. Jednáme o tom, ale samozřejmě se poohlížíme po jiných možnostech. A musím tedy konstatovat, že těch momentálně moc není. Je to velmi složitá situace a bude to ještě hodně práce najít odpovídající zázemí.
Další věcí je pak zabezpečit chod klubu finančně a materiálně, což v dnešní době také není žádná snadná věc.
No a pak je tady sportovní stránka věci a tou je poskládat týmy na další rok.
Extraligové áčko bude určitě stát na mladých hráčích, kteří vybojovali juniorský titul, protože do mužů se jich bude dost přesouvat a pak to chceme vhodně poskládat dalšími hráči. S některými jsme v kontaktu, tak si myslím máme na čem stavět.
V juniorském týmu nám základní kameny zůstanou a již teď se nám, i díky zlatému úspěchu, hlásí další hráči, takže ani tady se o další budoucnost nebojím.
Béčko necháme až na samý úvod sezónu, jak se kdo bude cítit a podle toho tým eventuelně doplníme. Je možné, že do 1.ligy budeme schopni postavit i dva týmy, ale to samozřejmě předbíhám.
U těch nejmladších se nám podařilo již v této sezóně tým doplnit a chceme na tom pracovat i dále a tým posílit. Rádi bychom se též věnovali rozšíření kategorií a naší mládežnickou základnu rozšiřovali, abychom do budoucna měli na čem stavět.
Zdá se, že z celkového pohledu je tedy klub na dobré cestě.
Tak dá se říci, že asi je. Je to samozřejmě spousta práce a času co tomu člověk věnuje a pak ty úspěchy těší mnohonásobně víc. Pořád to i do budoucna bude spousta práce a starostí, ale věřím, že je na čem stavět a že jdeme dobrou cestou. Před těmi 14 lety, když jsem klub založil, jsem ani nedoufal kam to dotlačíme a že se staneme jedním z nejtradičnějších a největších klubů u nás.
Ještě bych chtěl hrozně poděkovat i bráchovy Pavlovi, který se na tom všem podílí se mnou a také tomu věnuje hromadu času a energie. Myslím, že jsme spolu naladěni na stejnou vlnu a vzájemně se parádně doplňujeme. Díky patří i klukům co nám pomohli s trénováním a dalšími věcmi okolo a asi nebude od věci je vyjmenovat, protože to je to nejmenší, jak jim poděkovat… hlavní osoba mladších žáků Dušan Pelech, a kluci co nám pomohli s trénováním Roman Kala, Vašek Klindera, Petr Polívka, Filip Bílek a Jirka Škubal a velký dík patří Davidovi Menclovi, který byl tím hlavním, kdo sháněl kluky do juniorky a ten, co nám pomohl se spoustou organizačních věcí kolem klubu.
Je něco, co se dá zlepšit?
Pořád je co zlepšovat :)
Když teď vynechám chod klubu a sportovní výsledky, máme rezervy v práci na webu, zpravodajství a sociálních sítích. Taky určitě chceme do dalšího roku „posílit“ a být více aktivní, vždyť to je to, co nás na venek prezentuje. Tady nám to opravdu letos skřípalo a tady musíme zabrat. Děláme to dobrovolně ve volném čase a letošní sezóna byla náročná, takže nám už na tohle prostor nezbýval. Ale nějakou představu již máme, tak snad to dotáhneme do úspěšného výsledku.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů i do budoucna.